ZPRÁVA O ČINNOSTI 
 ZA ROK 2009 

Scházíme se v roce, kdy bychom měli oslavit tři důležitá kulatá výročí, která se naší společnosti dotýkají. Především to je 140. výročí narození dvou nejvýznamnějších historiků Českého ráje, Turnovanů prof. Josefa Pekaře a prof. Josefa Vítězslava Šimáka. Oba si zaslouží naší trvalé úcty, na oba bychom měli hodně často vzpomínat, ovšem ne jen oficiálními slovy, nýbrž vytrvalou prací ve prospěch všestranného poznání našeho kraje.

Profesor Pekař díky svému nadání a rozhledu vyrostl z chudého mladoboleslavského studentíka v jednoho z nejvýraznějších českých historiků, v hlubokého znalce celých českých dějin, ve vynikajícího pedagoga. Při tom všem zůstal věrný domovu, neustále se sem vracel a Českému ráji napsal vroucí oslavné vyznání jak svou nádhernou Knihou o Kosti, slavící právě v těchto letech sté narozeniny, tak působivou esejí doprovázející Vikovy dřevoryty. I jejich Český ráj má letos kulatiny – poprvé vyšel roku 1930.

Ještě více se Českému ráji doslova obětoval profesor Josef Vítězslav Šimák. Od studentských let srostlý s turnovským muzeem stal se nakonec vzorem vlastivědným pracovníkům v celé zemi. Svou nezměrnou pracovitostí zasáhl do řešení mnoha historických otázek na celostátní úrovni, jeho znalosti detailů historiografické práce i básnické nadání mu dovolily vytvořit díla trvalé hodnoty. Pro nás však jsou významné i stovky jeho článků, edic a řada knih s regionální tematikou, vrcholící Dějinami Turnova a soupisy památek pro Turnovsko a Mnichovohradišťsko. Čímž nechceme snižovat jeho Středověkou kolonizaci českých zemí a další základní díla celostátního významu.

Třetí kulaté výročí, které jsem v úvodu avizoval, se dotýká přímo naší společnosti. Mnoho z vás si vzpomene, že po vzniku či obnově Masarykova ústavu, Historického klubu, České archivní společnosti a dalších spolků a institucí před dvaceti lety došlo také na obnovu naší Pekařovy společnosti Českého ráje. Tato myšlenka mě napadla na prahu léta roku 1990, dohodl jsem se s několika přáteli, využili jsme návštěvy manželů Wintersových a svolali jsme na Staré Hrady muzejníky, archiváře, památkáře, pedagogy a další zájemce o historii z celé oblasti Českého ráje. Sešlo se nás asi čtyřicet, vyslechli jsme přednášku prof. Stanleyho Winterse o výuce dějin v americkém školském systému a na závěr jsme se rozhodli obnovit Pekařovu společnost Českého ráje. Pracovní skupina připravila stanovy a další náležitosti a v říjnu se v těchto prostorách konala ustavující valná hromada Společnosti spojená s přednáškou PhDr. Rudolfa Turka, našeho prvního čestného člena a jediného pamětníka předválečné Pekařovy společnosti.

Ke všem těmto výročím se budeme během letošního roku vracet, jak ještě uslyšíte v návrhu činnosti pro letošní rok.

Ale nyní k vlastní zprávě o naší činnosti v uplynulém roce. Konali jsme několik zajímavých akcí, které naplňovaly literu našich stanov a mohly uspokojovat stovku našich členů i další přátele a zájemce o naši činnost. O jejich přípravu a průběh se zasloužil především výbor naší společnosti, který jste si zvolili přede dvěma lety a z něhož odstoupil po rezignaci na funkci ředitele jičínského muzea kolega Jaromír Gottlieb. Patří mu velké poděkování za dlouholetou aktivní práci, kterou završil loňským skvěle připraveným putováním účastníků naší konference po jižním Jičínsku.

Tím se dostávám k loňskému vrcholu naší činnosti, jímž byla naše další vědecká konference, věnovaná tentokráte Šlechtickým rodům a jejich sídlům v Českém ráji. Vzbudila zaslouženou pozornost odborné veřejnosti i vlastivědných pracovníků regionu. Svědčí o tom bohatá tematická náplň jednání i počet účastníků, který přesáhl stovku. Byli přítomni i zástupci rodu Schliků, písemně pozdravil jednání ing. Karl Eugen Czernin, postrádali jsme Valdštejny. Dobře jsme zvolili spolupořadatele – Historický ústav Akademie věd České republiky a Společnost přátel starožitností českých, jejíž předseda prof. Tomáš Durdík přednesl hlavní referát. Významně nám pomohli – ostatně jako vždy – pracovníci Muzea Českého ráje v Turnově a Státního okresního archivu v Semilech, záštitu přijal Městský úřad Turnov. Většina příspěvků byla doprovázena obrazovou prezentací a vyvolala zajímavou diskusi.

Vydařil se i doprovodný kulturní program – koncert židovských písní Hany Frejkové v obnovené turnovské synagoze, návštěva hradu Valdštejna s nezapomenutelným výkladem pana Kouckého a již zmíněný nedělní zájezd na Jičínsko.

Velké starosti nastaly kolem vydání konferenčního sborníku i dalšího čísla sborníku Z Českého ráje a Podkrkonoší.

Svými aktivitami Pekařova společnost Českého ráje vyvolala svou v podstatě překvapivou nominaci ve 3. ročníku celostátní soutěže Má vlast v srdci Evropy – poznej a chraň! Na slavnostním vyhlášení výsledků na ministerstvu kultury 30. června 2009 jsme převzali diplom a drobné věcné ocenění.

Další úspěšnou činností jsou v posledních letech naše zájezdy, konané i pro členy Spolku rodáků a přátel Turnova. Oba loňské – jarní po stopách Karla Hynka Máchy na Housku i podzimní na Broumovsko byly úspěšné a podrobně o nich v další části schůze pohovořil jejich hlavní organizátor Pavel Jakubec:

Počátkem nového pracovního roku 2009 stanul výbor Pekařovy společnosti před otázkou Kam vyrazit? Již zpočátku bylo zřejmé, že s ohledem na pořádanou vědeckou konferenci se budou konat patrně tři tématické zájezdy. A tak se i stalo.

První výlet byl spojen právě se zmiňovanou konferencí Šlechta v Českém ráji a její sídla, kdy jak vybraní členové společnosti, tak několik účastníků jednání přijalo pozvání Mgr. Jaromíra Gottlieba, tehdejšího ředitele Regionálního muzea a galerie v Jičíně, Lucie Rychnové a Jiřího Šourka na Sídla schlikovského panství. V neděli 26. dubna 2009 byla proto exkurze zahájena přímo na jičínském zámku, kde si účastníci za výkladu Mgr. Gottlieba prohlédli výstavní porotní sál s nainstalovanou portrétní galerií schlikovského pokolení a veduty krajin jeho panství ze zaniklého muzea v Kopidlně. A do Kopidlna proto směřovaly naše další kročeje. Zde byl zájezd očekáván Jiřím Šourkem, ředitelem zdejšího zahradnického učiliště, umístěného v areálu zámku. Ačkoli budova byla v minulých desetiletích upravena pro potřeby školy, některé z místností si zachovaly autentickou podobu z doby pobytu jejích právoplatných majitelů. Pro milovníky botaniky a okrasné vegetace byl bezpochyby nezapomenutelným zážitkem pobyt v přilehlém secesním skleníku. Po následné poutavé prohlídce hloubavou atmosférou naditého kostela sv. Jakuba a jeho věže s vynikajícím dílem pražského renesančního zvonaře Brikcího z Cinperka odjel zájezdový autokar na krátkou prohlídku rokokového kostela Nanebevzetí Panny Marie ve Slatinách a okolí zámku v Jičíněvsi, dnes rodového sídla Schliků. Zejména ve Slatinách jsme želeli přílišného tlaku programu, který mnohé vytrhl z rozjímání nad světlem zalitým interiérem svatyně. Poslední zastávka nemohla být uskutečněna jinde než u Luragova kostela sv. Václava na Veliši a završena byla pěší túrou ze sousedního Podhradí k loretánskému vrchu s kaplí J. B. Matheye.

O pouhé dva měsíce později, 13. června, byl vypraven již regulérní zájezd společnosti Šimákova Houska spatřená aneb Za stínem Karla Hynka Máchy. Jak již název napovídá, prvním cílem se stal pro mnohé stále ještě neznámý hrad Houska. Dnes oblíbená destinace cykloturistů i pěších romantiků se v sedmdesátých letech stala nahrávacím studiem undergroundové kapely The Plastic People of the Universe, ale ve stejné době jí rovněž hrozil fyzický zánik, když se znelíbila sousednímu chataři, známému normalizačnímu divadelnímu a filmovému herci. Hrad je dnes v soukromém vlastnictví potomků posledních předválečných majitelů Šimonků, jakož i nedávno veřejnosti zpřístupněný renesanční zámek Stránov u Jizerního Vtelna, který se stal naším druhým cílem. Celodenní putování Máchovým krajem bylo završeno prohlídkou lorety a zámku v Kosmonosích.

Podzimní expedici naplánovali na 20. září PhDr. Lydia Baštecká a PhDr. Ivo Navrátil, kteří jako znalci zavedli Pekařovu společnost Za poklady broumovských benediktinů. Středobodem zájezdu byl samozřejmě ospalý Broumov a jeho kulturní skvosty – benediktinské opatství, v němž jsme včetně prohlídky Muzea Broumovska strávili více než dvě hodiny, a unikátní dřevěný hřbitovní kostel Panny Marie. Přestože některým účastníkům nebyla návštěva kostelů regionu příliš po vůli, jedná se o tolik hodnotné a v kunsthistorických kruzích uznávané stavby, že jsme nemohli opomenout shlédnout ještě další barokní chrámy v Božanově, Martínkovicích a Šonově, na nichž pracovaly takové kapacity jako Martin Allia nebo Kilián Ignác Dientzenhofer.

Společně se Sdružením historiků – Historickým klubem jsme organizovali a vyhodnotili loňský ročník soutěže O cenu Josefa Pekaře, které se mohou zúčastnit mladí historikové do 35 let, kteří v běžném roce vydali hodnotnou odbornou knihu nebo studii z českých dějin. Vítězem se stal mladý ostravský historik Jemelka za knihu o tamní šachtě Šalamoun. Cena mu bude odevzdána v dubnu v Národním muzeu v Praze.

Ke svému závěru dospěla také okresní soutěž kronikářů Semilska, jejímž hlavním cílem bylo pořídit hodnotnou fotografickou dokumentaci současného stavu jednotlivých obcí.

Myslím, že s potěšením přijmete i několik zajímavostí z našeho světa. Tak např. kolegové Ivo Navrátil a Pavel Jakubec ze semilského archivu se zúčastnili záchranných prací ve Frankfurtu nad Mohanem, když se tam zřítila, lépe řečeno propadla budova s poklady tamního archivu. Mladoboleslavské muzeum uspořádalo mj. několik zdařilých akcí po nálezu truhličky českobratrských písemností z bělohorského období a neméně úspěšnou výstavu ke stému výročí narození herečky Adiny Mandlové. A turnovské Muzeum Českého ráje získalo a předběžně sepsalo za pomoci několika dobrovolníků obrovské národopisné, umělecké a knižní sbírky manželů Jany a Josefa Scheybalových.

Pomalu se dostávám k děkovacímu oddílu své zprávy. Zde bych mohl doslova opakovat svá slova z minulých let. Práce Společnosti závisí na obětavosti několika členů výboru. O kolegovi Gottliebovi, Navrátilovi a Jakubcovi jsem již mluvil. Nemluvil jsem o skromné a nepostradatelné Jitce Petruškové, která zdárně zastává funkce jednatelky, hospodářky, matrikářky a realizátorky mnoha dalších úkolů. Nemluvil jsem o nenápadné, ale důležité činnosti našich lidí na turnovské radnici – paní starostky PhDr. Hany Maierové a paní knihovnice Evy Kordové. Nepoděkoval jsem ještě za aktivní spolupráci ředitelce zdejšího muzea PhDr. Vlaďce Jakouběové i řediteli mladoboleslavského muzea PhDr. Luďkovi Benešovi. Cenná je práce členů výboru ing. Josefa Pekaře a prof. Dalibora Sehnoutky, kteří zajišťují spolupráci se Spolkem rodáků a přátel Turnova a pomáhají při dalších akcích ve městě. Svou práci zodpovědně vykonávají i členové revizní komise PhDr. Eva Bílková a Mgr. Tomáš Grindl. A děkuji i všem dalším členům naší Společnosti, kteří poctivě plní své povinnosti, zúčastňují se našich akcí a platí členské příspěvky.

Karol Bílek 

Návrat na hlavní stránku

Aktualizace 11.05.2011