1 2 3 3 4 6
desktop verze 3

Rodiště Josefa Pekaře v Malém Rohozci

Rodná ves Josefa Pekaře

Josef Pekař se narodil 12. dubna 1870 v Malém Rohozci, ovšem své dětství strávil v nedalekých Daliměřicích, které jsou dnes součástí Turnova. Zde ho velmi ovlivnil jeho strýc Jan Matouš Černý (1839–1893), výrazný politik a spisovatel 19. století, který podnítil jeho zájem o historii. Již jako žák turnovské obecné školy vykazoval Pekař vynikající studijní schopnosti, ale i problémy s chováním. Jednou při cestě ze školy hlasitě pískal na nově zakoupeného slavíka a byl rázně pokárán lékárníkem Radským v Hluboké ulici, před jehož výpraskem musel utéct. O stejného slavíka se následující den popral se spolužákem Pepou Hájkem – při rvačce se skutáleli až do řeky Jizery. 

Jeho dětství a mládí bylo také určováno smutnými událostmi v rodině. Sedm sourozenců se nedožilo dospělosti, většina zemřela na tuberkulózu. Matka Františka podlehla této nemoci roku 1882 v den, kdy přinesl své vysvědčení z mladoboleslavského gymnázia. Otec se brzy znovu oženil a Josefu Pekařovi přibyli noví sourozenci, kteří ho pak velmi intenzívně provázeli celým životem – sestra Marie a bratr František, jehož potomci žijí na pekařovské usedlosti v Daliměřicích dodnes.

Josef Pekař a hrady Českého ráje

Množství hradů a zámků v okolí Turnova sehrálo významnou roli v životě rodícího se historika. Pekař rád vzpomínal, jak v časech, kdy docházel pěšky do turnovské školy, společně s kamarády pořádali – inspirováni četbou – výpravy po okolí. Když Pekař nastoupil na mladoboleslavské gymnázium, spřátelil se se svým starším spolužákem a spolubydlícím Josefem Novákem z Ohrazenic a společně s dalšími kamarády ze školy Janem Krejčím, Františkem Soukalem a Bohuslavem Novým navštěvovali okolní hrady a zámky, např. Bezděz, Michalovice a Zvířetice.

„Pamatuji se, že již jako hoši na obecné škole zamilovali jsme si staré ruiny hradní v okolí Turnova (…) a jak četba romantických historií z rytířského věku (např. Jeskyně otce Blažeje) podráždila fantazii, napjala naši zvědavost. Šlo o to, poznat a osvojit si vše, co velikého a tajemného tušili jsme v minulosti například Bezdězu nebo Trosek anebo Valdštejnu, prožít to v myšlence znovu, dovést, aby ty němé ruiny promluvily a zpovídaly nám svoje tajemství. Tak jsem začal shledávat, co moudrého i pošetilého bylo psáno o historii našich hradů na Turnovsku, v kvintě jsem ,sepisoval´ dějiny Hrubého Rohozce a prvá má tištěná práce byly Paměti hradu Valdštejnu.“ Josef Pekař, 1908

Nejblíže měl Pekař k Hrubému Rohozci, který ležel nedaleko rodinného statku v Daliměřicích. Bohužel se nedochovala kompilativní studie dějin tohoto zámku, kterou Pekař sepsal ve školním roce 1884–1885. Původně gotický hrad na opukové ostrožně nad Jizerou založili v polovině 14. století Markvarticové, když sem přesunuli své sídlo z blízkých Dolánek. Hrad byl několikrát přestavován do podoby dobře obyvatelného renesančního zámku, menší stavební úpravy byly provedeny ještě v barokním a empírovém stylu. Za třicetileté války zámek s panstvím prodal Albrecht z Valdštejna svému plukovníkovi Mikuláši Desfours, jehož rod držel Hrubý Rohozec až do konce druhé světové války.

V roce 1889 vyšla maturujícímu Pekařovi jeho výraznější tištěná práce. Mladoboleslavský časopis Jizeran otiskl článek Hrad Valdstein. Hrad, který Pekař navštěvoval velmi často, vystavěli ve druhé polovině 13. století Markvarticové, později se stal rodovým sídlem vedlejší větve rodu – pánů z Valdštejna. Za husitských válek získala hrad strana kalicha a v roce 1427 zde byl krátce vězněn kandidát na českého krále Zikmund Korybutovič. V průběhu 16. století Valdštejn zpustl a stal se útočištěm poustevníků. V roce 1722 byla na prostředním skalním bloku vybudována barokní kaple sv. Jana Nepomuckého. Empírová kaplička sv. Jana Křtitele na prvním nádvoří z počátku 19. století s oltářním obrazem světce je spojována s básníkem Karlem Hynkem Máchou. O tom, zdali zde básník kolem roku 1835 pózoval malíři Františku Maškovi, neexistují přesné doklady, rozhodně však tato dlouho tradovaná „legenda“ zvyšuje turistickou atraktivitu tohoto krásného místa. Posledními majiteli Valdštejna byli až do roku 1945 Aehrenthalové. Na hradě provedli romantické úpravy, postavili zájezdní hostinec a památku zpřístupnili turistům. V současnosti je hrad kulturní památkou v majetku města Turnova.

Většina historické odborné veřejnosti se shodne, že vrcholem Pekařova badatelského úsilí je rozsáhlá Kniha o Kosti. Mezi roky 1909–1911 vyšly její první dva díly, kvůli historikovu horšícímu se zdravotnímu stavu nebyl třetí díl dokončen. Národní kulturní památka Kost je dnes jedním z nejzachovalejších středověkých hradů v České republice. Před rokem 1349 ji založil Beneš z Vartemberka. Na konci 17. století přeměnili Černínové z Chudenic jádro hradu na sýpky, sklady a byty panských úředníků. Tím nejstarší část objektu značně utrpěla. V rámci restitucí byl hrad v roce 1992 vrácen posledním majitelům z rodu Kinských dal Borgo. Pro svou autentičnost je vyhledávaným objektem filmařů (Hannibal – zrození, Radúz a Mahulena, S čerty nejsou žerty, Jan Hus aj.).

Malý Rohozec

Nacházíme se v rodné obci Josefa Pekaře – Malém Rohozci. První písemná zmínka pochází z roku 1547, kdy byl zkonfiskován majetek Adamovi z Vartemberka, držiteli panství Hrubý Rohozec, za účast na vzpouře proti králi Ferdinandovi I. Ve výčtu vsí je jmenován také Malý Rohozec s dědičnou rychtou. Ves náležela k hruborohozeckému panství, které roku 1628 získal císařský generál Mikuláš Desfours. Desfoursové na Malém Rohozci v polovině 17. století vybudovali barokní zámeček a nedaleký poplužní dvůr, dnes známý jako Červený dvůr. Tento rod držel Malý Rohozec a přilehlé panství do roku 1832, kdy jej získali Rohanové a začlenili do panství svijanského. Od nich ho v roce 1836 odkoupil Ferdinand Unger, který nechal v blízkosti zámku vybudovat pivovar.

Po roce 1850 se Malý Rohozec stal samostatnou obcí v turnovském okrese, později osadou obce Bukovina. Roku 1876 byly z Bukoviny vyčleněny osady Malý Rohozec, Mokřiny a Vazovec. Samostatnou obcí zůstal Malý Rohozec až do roku 1964. V červnu toho roku byly spojeny dosud samostatné obce Bukovina a Malý Rohozec v jednu obec s názvem Dolánky u Turnova, která se skládala z osad Dolánky, Bukovina, Kobylka, Loužek, Malý Rohozec a Mokřiny. Sloučená obec zanikla o dvacet let později. 1. července 1985 se celé Dolánky dostaly pod správu města Turnova, kde zůstávají dodnes. Před starou secesní budovou obecné školy, která přestala sloužit svému účelu v sedmdesátých letech 20. století, stojí dvě vzrostlé lípy – Masarykova a Štefánikova. Ty sem byly přesazeny z důvodu elektrifikace obce roku 1925 z Vršku, kde je místní zasadili u příležitosti oslavy vzniku nového československého státu v roce 1918. Před školou stojí pomníček k uctění padlých v první světové válce. Byl vystavěn z darů místních obyvatel a odhalen roku 1926. Později na něj přibyla plaketa připomínající místního rodáka Stanislava Linku, letce 311. bombardovací perutě RAF v bitvě o Británii, který nejspíše utonul s celou posádkou svého wellingtonu po nouzovém přistání na hladinu Irského moře. Podobný památník čtyř padlých příslušníků druhého odboje je umístěn na samotě Mokřiny. O několik metrů dále za školou zarůstá staré sokolské hřiště, které bylo ve dvacátých letech 20. století vybudováno úsilím místních obyvatel z původního pivovarského ledovacího rybníku. V jeho sousedství se nachází torzo staré sokolovny, původně objekt pivovaru, tzv. ledový sklep, kde se uchovával led ze zmíněného rybníka. Po příchodu elektrického chlazení ho pivovar přenechal sokolstvu. Za sokolovnou se cesta narovnává a my se ocitáme v části Malého Rohozce zvané Na Černavě. Zdejší zajímavou stavbou je barokní myslivna, později sloužící jako byt panského úředníka. Má zachovalou vysokou mansardovou střechu s cibulovitou zvoničkou uprostřed. Nyní slouží k rekreačním účelům. Odtud nás stezka Josefa Pekaře povede do Jenišovic přes území zvané Na Pískách.
 

Mapa naučné stezky Josefa Pekaře s vyznačením umístění panelu č. 3
na Malém Rohozci, autor Jiří Lode (2020)



Otec Josef Pekař (1832–1904) a matka Františka, rozená Černá (1848–1884)
 

„Mám se ve škole pokojně chovati.“ – Pekařův školní trest z první pol. 80. let 19. století
 
K této fotografii si Josef Pekař připsal červenou tužkou: „Malý Rohozec, zde jsem se narodil“
  

Dnešní hospůdka na Valdštejně sloužila v minulosti jako obydlí vrchnostenských zaměstnanců
   
Hrubá Skála a Trosky byly častým námětem Pekařových fotografií
 

Kresba zachycující podobu školy v Malém Rohozci v době jejího vzniku
 

Malorohozecká secesní škola na dobové fotografii po roce 1934
 

Sokolovna zřízená v bývalé ledárně malorohozeckého pivovaru byla slavnostně  otevřena v roce 1927
 

Malorohozecká chalupa čp. 19, kde se narodil Josef Pekař
 

Pekařova rodná chalupa od východu
 

Pekařovo rodné stavení z přilehlé zahrady
 

Zápis z kroniky dobrovolných hasičů na Malém Rohozci podává informaci o požáru Pekařovy rodné chalupy 22. 11. 1968  
 

Malorohozecký rodák Stanislav Linka (1915–1941), pilot 311. čs. bombardovací perutě RAF

Zámek Hrubý Rohozec, jak jej od Jizery zachytil Josef Pekař
 

Pekařova osudová Kost
na jeho vlastním snímku

Hrad  Kost na Pekařově fotografii
 

Hrad Kost, jak jej zachytil Josef Pekař na jednom ze svých výletů

Malorohozecký obecní hostinec na dobové pohlednici

Areál Společenského pivovaru velkostatku hostinských v Malém Rohozci na dobové pohlednici

Ruina bývalé pivovarské ledárny a pozdější sokolovny (stav v roce 2019)

Jedním z nejcennějších objektů na Malém Rohozci je bývalá barokní myslivna  Na Černavě
 


Barokní myslivna s dochovanou mansardovou střechou Na  Černavě

Pekařova stezka Klubu československých turistů z roku 1938, spojující Turnov s Kostí, vedla kolem Pekařovy brány, která dnes leží na katastru obce Vyskeř
Pomník obětem první světové války a letci RAF Stanislavu Linkovi stojí dodnes před bývalou školou

Téměř zapomenutý památník obětem druhé světové války na Mokřinách (stav v roce 2019)

sponzori