PhDr. Eva Mikanová 

patří k našim předním badatelům v oblasti dějin hudby. Kdyby osud nerozhodl jinak, setkávali bychom se s ní pravděpodobně na koncertních pódiích, jak si přála maminka, učitelka hře na klavír. Nakonec se však upsala historii. 

Jubilantka se narodila ve Spišské Nové Vsi, kam jejího otce přivedlo povolání železničního inženýra. Reálné gymnázium však již navštěvovala v Ústí nad Labem a potom v Praze. Na filosofické fakultě Karlovy univerzity vystudovala hudební vědu, diplomní práci o sepolkrech Jiřího Ignáce Linka obhájila u prof. Mirko Očadlíka. Linek se jí stal celoživotní láskou a kantorská hudba a literátská bratrstva leitmotivem neúnavné vědecké práce. Na umístěnku se dostala do Litomyšle, kde do roku 1960 vedla tamní obrazovou galerii. K hudbě ji znovu přitáhl profesor Očadlík, k němuž nastoupila do Ústavu dějin hudby filosofické fakulty KU, a po jeho smrti v roce 1964 nastoupila do Ústavu pro hudební vědu ČSAV.

Pracovala v něm na mnoha ústavních úkolech, z nichž pro náš kraj nejvýznamnějším byl soupis hudebních památek v archivech, muzeích, kostelních kůrech i v soukromých rukou, vydaný tiskem v roce 1969. Mohu směle tvrdit, že nikdo nepoznal tak důvěrně sbírky kancionálů, rukopisných hudebnin a hudebních nástrojů našeho kraje, jako právě dr. Mikanová - tehdy si Pojizeří a Český ráj doslova zamilovala a zůstala mu již věrná do dnešních dnů. Dokázala to i v desítkách objevných studií a popularizačních článků, publikovaných mj. ve Vám dobře známých vlastivědných sbornících Sobotka, Boleslavica, Mladá Boleslav od pravěku k dnešku, i třeba Z Českého ráje a Podkrkonoší. Na rozdíl od svých kolegů s chutí opouštěla útulné ústavní pracovny a každý týden vyjížděla do terénu, kde se neúnavně hroužila do dosud neprobádaných fondů archivů a muzeí (přičemž mj. odhalila význam kunsthistoriky dříve opomíjených účetních písemností velkostatkových a šlechtických fondů, nebo kostelních inventářů). Bakov, Mnichovo Hradiště, Mladá Boleslav, Dobrovice, Bělá pod Bezdězem, Česká Lípa, Sobotka, Turnov, Rovensko pod Troskami, Semily - to jsou místa z blízkého okolí, kde jubilantka trpělivě desítky let z malých střípků skládala plastický obraz hudebního života v minulosti. Katalogizovala kůrové a zámecké hudební sbírky, spartovala dosud neznámý notový materiál, aby mohl být i dnes uváděn na koncertních pódiích. O své hluboké znalosti se dokázala dělit i s laickou veřejností. Byly to nejen desítky přednášek, ale třeba také scénáře velkých výstav - mnozí z Vás si jistě vzpomenou na krásnou turnovskou výstavu k Roku české hudby v roce 1984, holanovskou výstavu o deset let později opět v turnovském muzeu, nedávnou vánoční výstavu v Semilech. 

Dr. Mikanová je vzácný a zcela nezištný člověk, který si i v těžkých předlistopadových dobách dokázal uchovat mravní integritu. Nikdy nezatoužila být vlastníkem rudé knížky, jež by jí otevřela dveře na zahraniční muzikologické konference, rozsáhlejším publikačním možnostem a vědecké kariéře, obětavě poskytovala těžce vydobyté poznatky komukoliv, kdo o ně požádal a mnohdy pak sám s velkou slávou zveřejnil. Byla vždy trpělivým rádcem studentům i amatérským badatelům, podněcovatelem nových výzkumů. Od roku 1995 působí dr. Mikanová v Muzeu české hudby, kde zpracovává staré fondy Smetanova muzea. Spolu s dr. Bohadlem vydala neznámou Myslivečkovu korespondenci, chystá se na Motejlkovu sbírku, má mnoho dalších plánů. Od samého počátku je věrnou členkou naší Pekařovy společnosti, pro jejíž cíle vykonala více, než lze v jednom životě obsáhnout. 

Proto výbor Pekařovy společnosti navrhuje, aby byla dr. Eva Mikanová zvolena při příležitosti svých 65. narozenin naší čestnou členkou. Zároveň jí přejeme, aby jí zdraví dovolilo zpracovat nezměrné množství archivních rešerší, neboť sotva kdy najde stejně pečlivého a vytrvalého následovníka.

Ivo Navrátil

 Návrat na hlavní stránku

Aktualizace 16.03.2013