Docent PhDr. Martin Kučera, CSc.

Ohlas díla velkého českého historika Josefa Pekaře byl vždy značný a s ním souvisel i zájem odborné veřejnosti o jeho myšlenky, argumenty, pedagogické působení a životní osudy. Projevovalo se to zvláště při každém jeho životním jubileu, v četných polemikách, při každé recenzi jeho nové knihy, článku či veřejného vystoupení, nejvíce kolem jeho šedesátin a v době těsně po jeho úmrtí. Po 2. světové válce došlo však vlivem politických poměrů k téměř úplnému mlčení o něm. Odmyslíme-li si propagandistické urážky typu brožur Jana Pachty, rozhlasové recenze 4. vydání Knihy o Kosti v roce 1970 či invektiv Josefa Haubelta, pak můžeme vysoce hodnotit jen ojedinělá statečná vystoupení Pekařových žáků a přátel, zvláště Zdeňka Kalisty, Jaroslava Werstadta, Karla Kazbundy, Josefa Hobzka a Františka Kutnara, částečně i Zdeňka Nejedlého, z mladších Karla Kučery a Josefa Hanzala, a dále samizdatový sborník Pekařovské studie, v němž spojili své síly Eva Kantůrková, Petr Pithart, Jaroslav Marek, Jaroslav Mezník, Josef Hanzal, Milan Machovec, Milan Jelínek, Luboš Kohout a další. Významná je i kniha německého historika Richarda G. Plaschky Von Palacký bis Pekař z roku 1955 a některé další zahraniční materiály české i cizojazyčné.

Až po roce 1989 se opět nebývale oživil zájem o Josefa Pekaře. Došlo k novým vydáním jeho děl, píše se o něm v četných knihách a studiích, hovoří se na různých konferencích. Svou práci mu věnovali přední čeští historici a editoři jako Josef Hanzal, Jaroslav Čechura, Marie Ryantová, Jan Havránek, František Šmahel, Jiří Kořalka, Zdeněk Beneš, Miloš Havelka, Jana Šetřilová, Bohumil Jiroušek, Karel Štefek a mnoho dalších. Pozadu nezůstala ani naše obnovená Pekařova společnost Českého ráje, která v roce 1993 uspořádala svou první vědeckou konferenci věnovanou právě Josefu Pekařovi, z níž vyšel cenný sborník jako 1. supplementum periodika Z Českého ráje a Podkrkonoší. V tomto sborníku nalezneme i jiné příspěvky týkající se Josefa Pekaře.

Přední, možná nejpřednější místo mezi současnými pekařovskými badateli zaujímá náš dnešní oslavenec, doc. PhDr. Martin Kučera, CSc. Můžeme to dokumentovat, připomeneme-li si krátce jeho život a dílo. Narodil se v Praze 6. září 1958. Po absolvování žižkovského gymnázia vystudoval v letech 1980-1986 při svém zaměstnání knihovníka Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, obory historie, filozofie a literatura; studium ukončil doktorátem. Poté působil jako vědecký aspirant v Ústavu československých a světových dějin ČSAV a zároveň absolvoval externě 6 semestrů Husovy bohoslovecké fakulty v Praze. Vědeckou hodnost kandidáta historických věd získal v roce 1991, o 4 roky později se stal docentem.

Od roku 1990 byl zaměstnán jako vědecký pracovník v Historickém ústavu armády České republiky - v Památníku odboje, pak v Masarykově ústavu Akademie věd České republiky a od roku 1995 v Historickém ústavu Akademie věd České republiky. Kromě toto přednášel na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a na Pedagogické fakultě Univerzity v Hradci Králové. Je i členem vědecké rady Masarykova ústavu a členem redakční rady Masarykova sborníku.

V centru odborného zájmu docenta Martina Kučery jsou české dějiny 2. poloviny 19. a počátku 20.století. Své práce směřoval hlavně ke kulturněpolitickému vývoji v tomto období, činnosti politických stran a vůdčím osobnostem české politiky, jakými byli Tomáš Garrigue Masaryk, bratři Edvard a Julius Grégrové, Alois Rašín, Karel Kramář, Albín Bráf, Antonín Rezek, ale i spisovatelé Jan Herben, F. X. Šalda aj. Věnoval se i slovakistice a teorii historického poznání.

Josefu Pekařovi věnuje soustavnou pozornost již od dob studií. Přesvědčit se o tom můžeme v jeho diplomové práci Názorové reakce představitelů české tvůrčí inteligence na vypuknutí první světové války (1986) i v jeho práci habilitační Josef Pekař a první světová válka. Příspěvek k politickému životopisu (1994). Další knihy o tomto historikovi nesou názvy Pekař proti Masarykovi. Historik a politika (1995) a Rakouský občan Josef Pekař. Kapitola z kulturně politických dějin (2005). Nesmírně cenná je i studie Karla Kazbundy Jaroslav Goll a Josef Pekař ve víru války světové. Stolice dějin na české univerzitě v Praze (1914-1918) (Část IV.), kterou Kučera v roce 2000 editoval velmi pečlivě, moderně a přitom pietně z autorovy pozůstalosti.

Těmito díly ovšem výčet Kučerových pekařovských prací zdaleka nekončí. Musíme zmínit jeho dvě studie ze Sborníku k dějinám 19. a 20. století z roku 1989: Přehled manifestů české tvůrčí inteligence z jara 1917 a Příspěvek k výkladu účasti Josefa Pekaře na přípravě reformy říšské ústavy v létě 1917. Habilitační přednáška Martina Kučery na Vysoké škole pedagogické v Hradci Králové v roce 1994 se jmenovala Poznámky k politické orientaci historika Josefa Pekaře. Český časopis historický otiskl o dva roky později (1996) jeho studii Pekařův rok 1917.

Kromě publikovaných prací připomínáme i Kučerův výrazný podíl na vzniku a realizaci dokumentárního televizního filmu o Josefu Pekařovi z produkce Jany Tomsové a jeho několikeré televizní vystoupení věnované Josefu Pekařovi, naposledy 29. ledna 2007.

To je tedy stručný výčet prací zasloužilého badatele, které jsou spojeny s osobností Josefa Pekaře. Není pochyb, že si svrchovaně zaslouží, aby byl jmenován čestným členem Pekařovy společnosti Českého ráje. 

Karol Bílek

Valná hromada Pekařovy společnosti zvolila doc. Kučeru 3. března 2007 svým čestným členem.

 

Návrat na hlavní stránku

Aktualizace 16.03.2013